Zahradnický slovník

Mikroskopické organismy, některé z nich mohou být pro rostliny škodlivé, zatímco jiné mohou být pro rostliny prospěšné, např. fixační bakterie dusíku žijící v symbióze s kořeny luštěnin.

prostor pro pěstování květin v nádobách v bytových domech.

Rostliny vhodné k pěstování v květináčích na balkonech, terasách nebo okenních parapetech.

rychle rostoucí rostlina, známá pro svou vysokou pevnost.

Malé nádrže či jezírka vytvořené v zahradě pro estetické nebo ekologické účely.

Vlhká oblast, často s charakteristickými rostlinami, jako jsou rašeliny, vrbovky či ostřice.

Ta část zahrady, kde je půda prirozeně nebo uměle podmáčená, vhodná pro vlhkomilné rostliny.

Zamezení přístupu světla k některé zelenině (řepíkatý celer, pórek, puky čekanky, atd). Důvodem je vylepšení křehkosti a chuti.

je nemoc, která může postihnout různé rostliny. Způsobuje ji řada různých houbových patogenů. Typicky se jedná o houby z rodu Sclerotinia nebo Botrytis. Tyto houby napadají rostliny a způsobují jejich hnilobu.

Různorodost života v konkrétní oblasti nebo ekosystému; v zahradnictví se může týkat různých druhů rostlin v jednom prostoru.

Materiál, který se může přirozeně rozložit a stát se součástí půdy, často využívaný v kompostování.

je organická hmota, která pochází z živých organismů nebo z jejich zbytků. Může být rostlinného nebo živočišného původu.

Přirozené stanoviště nebo prostředí, kde žije konkrétní soubor organismů.

Rod vlhkomilných rostlin, které často rostou v mokřadech nebo podél vodních toků. Typický je blatouch bahenní s jasně žlutými květy.

Nejhořejší část pestíku, samičího rozmnožovacího orgánu květu. V době, kdy je rostlina připravena k opylení, vylučuje lepkavý sekret.

Výhonky vyrůstající z hlavního stonku rostliny, často odstraňované u některých plodových rostlin, aby podporovaly větší plody nebo květy.

Japonský způsob pěstování miniaturních stromků v nádobách. Kořeny se silně řežou a omezují. Hlavní stonky se opakovaně zastřihují a drátem se tvarují do ozdobného tvaru.

je odumřelá, povrchová vrstva druhotně ztloustlého stonku (kmene) nebo kořene, je tvořena odumřelými buňkami

Věda o rostlinách, zkoumá jejich strukturu, vývoj, rozmnožování, taxonomii a ekologii.

Metoda pěstování, kdy se rostliny sází do řad nebo brázd, což může usnadnit péči a sklizeň.

Drobné hlízky a dceřiné cibulky, vytvářející se na spodní straně hlíz a cibulí

Podzemní část rostliny, která slouží k uskladnění živin, např. tulipány nebo narcisy rostou z bulv.

Mikroskopická struktura rostliny, která zahrnuje buňky, jejich stěny a obsah.

Menší aromatické rostliny, které se často pěstují pro kulinářské nebo léčebné využití.

Mladý nedřevnatý stonek středně utužilých trvalek a pokojových rostlin.

Rostliny, které nemají dřevnatý stonek. Měkké nedřevnaté části rostlin většinou na zimu odumřou a na jaře opět vyrazí z přezimujících pupenů.

Živočichové, kteří se živí rostlinnou potravou, mohou způsobovat škody na zahradních rostlinách, např. slimáci, mšice či brouci.