Domácí brambory jsou daleko chutnější než ty kupované. I proto se v posledních letech spousta lidí vrací k jejich pěstování. Navíc jde o poměrně jednoduchou činnost a ke všemu se jedná o plodinu, která je poměrně nenáročná a odolná. Strašákem každého pěstitele je ale mandelinka bramborová. Pojďme si o ni něco říct.
Mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata), známá také pod lidovými názvy „Kolorádský brouk“ nebo „Americký brouk“ je hlavním a také nejznámějším škůdcem brambor.
„Americký brouk“
Mandelinka bramborová skutečně pochází z Ameriky! Původně se vyskytovala jen v Severní Americe, kde byla také v roce 1824 poprvé popsána. Od roku 1859 se na bramborách rychle rozšiřovala napříč Amerikou a v roce 1875 se na obchodních lodích, kde přežila na rostlinách a obalech, dostala do Evropy. Spatřena tak byla v anglických a německých přístavech. V hojném počtu se objevila až v roce 1922 ve Francii, kde byly vůbec poprvé použity postřiky.
Pro Němce se stal za války její možný výskyt v Protektorátu Čechy a Morava hrozbou, protože to byla zásobárna zemědělských plodin Třetí říše. Proto první nařízení sběru mandelinek pochází už z roku 1939. Mandelinka se ale na naše území dostala až v červenci 1945 a šířila se zvolna. O dva roky později odborníci varovali, že jsou tímto broukem zamořeny sousední státy, se kterými se ČSR domlouvala na společném postupu proti němu již před únorem 1948.
K zamoření evropských polí tímto broukem došlo v roce 1950. U nás, v Německé demokratické republice a Polské lidové republice toho bylo využito k propagandě. Československá vláda vydala „Provolání vlády“ k boji proti mandelince bramborové dne 28. června 1950, které se následující den objevilo na titulních stranách všech deníků. Brouky na naše území prý nosili agenti za tmy v krabičkách a lahvičkách.
Masivně se mandelinka bramborová však do Česka dostala díky dovozu bramborových hlíz a rozmnožila se hlavně při velkoplošném pěstování brambor.
Život brouka
Mandelinka bramborová je brouk z čeledi mandelinkovitých, který se živí spásáním bramborové natě, tu pojídají jak larvy, tak dospělci.
Životní cyklus mandelinky začíná podlouhlými žlutooranžovými vajíčky, která mandelinky kladou ve shlucích po 30 až 35 kusech na rub listů (jedna samička tak může za svůj dvouletý život naklást až 2400 vajíček). Po 4 až 15 dnech se vylíhnou charakteristické cihlově zbarvené larvy s černou hlavou, černým obojkem a řadou černých, resp. černohnědých teček po stranách zadečku. Ty se bez ustání živí listím a čím jsou larvy větší a starší, tím jsou žravější. Po zhruba 21 dnech larvy zalézají do půdy, zahrabou se 4 až 10 cm do země, kde se zakuklí a za 7 až 15 dnů se vyvinou v dospělce, kteří opět požírají listy brambor. Dospělci Mandelinky jsou oranžovožluté barvy s deseti charakteristickými černými pruhy na krovkách a mají délku 6 až 11 mm a šířku 3 mm.
Během srpna se začnou mandelinky postupně z brambor ztrácet, protože začínají zalézat do země kde upadají do tzv. diapauzy – „zimního spánku“, ve kterém setrvají až do jara příštího roku. Přezimují v půdě v hloubce 10 až 40 cm, kde jim neškodí nepřízeň počasí, především mrazy. K přezimování mandelinek jsou vhodnější půdy písčité než půdy s vyšším obsahem humusu a půdy jílovité.
Jakmile dojde na jaře k prohřátí půdy zhruba na 14 °C v hloubce asi 25 cm, opět vylézají mandelinky z půdy ven. To většinou bývá v době, kdy nově zasázené brambory začínají rašit.
Nenasytná mandelinka!
Mandelinka se dokáže velmi rychle množit. Za jeden rok se mohou vylíhnout až tři generace brouků. Proto je třeba rostliny chránit po celé vegetační období. Od dubna, kdy se mandelinka probouzí ze zimního spánku, přes květen až červenec, kdy dochází k hromadnému kladení vajíček až do podzimní sklizně brambor.
Vedle brambor navíc mohou mandelinky napadat i rajčata a některé další domácí rostliny z čeledi lilkovitých jako je například lilek, paprika nebo mochyně.
Prevence je základ!
Jelikož dospělci mandelinky přezimují v půdě, neměli byste brambory vysazovat na stejné místo jako v předešlém roce. Jakmile se totiž brouk na jaře probudí, ihned napadá natě nových rostlin. Jako prevence je tedy dobré střídat plodiny – v ideálním případě brambory či jejich blízké příbuzné vysazovat na stejném místě maximálně 1 x za 4 roky. Bohužel ale v podmínkách většiny zahrádek není možnost umístit nové porosty brambor alespoň 200 m od loňské výsadby, a tak nezbývá než se s brouky vypořádat!
Jak na ně?
Mějte v prvé řadě na paměti jednu důležitou věc. Mandelinka se časem stává odolnou vůči stejnému postupu, a proto její ničení se musí každé dva roky měnit. A to bez ohledu na to, zda zvolíte chemický nebo přírodní způsob likvidace.
Před lety se pořádaly hromadné akce na její sběr. Školní mládež byla opatřena kelímky a vypuštěna mezi řádky. Dokonce byla připravena i odměna pro nejlepší sběrače! Díky nápadnému zbarvení se dá mandelinka jen těžko zaměnit, je velmi dobře vidět a tak i pravidelným sběrem můžete její škodlivost významně omezit.
V případě že brambory máte vysázeny na větší ploše přichází zde v úvahu již chemické hubení – insekticidy, které je nutno aplikovat v době nejmasivnějšího líhnutí larev. Nejúčinnějším termínem pro postřik je období vývoje larev v 1. vývojovém stádiu. V tomto období jsou larvy likvidovány velmi spolehlivě, a proto se vyplatí provádět postřik co nejdříve.
Z účinných postřiků registrovaných proti mandelince je vhodné použít např. Mandelinka STOP, Spin Tor, Karate ZEON technologií 5 CS – 5 ml nebo přípravek Mospilan 20 SP. Mandelinky si proti insekticidům dobře vytvářejí rezistenci. Pro zabránění vývoje rezistentních populací je tedy nutné insekticidy, resp. jejich účinné látky střídat!
TIP: V případě potřeby vícenásobné aplikace Vám doporučujeme střídat účinné přípravky z různých skupin s odlišným mechanizmem účinku.
Přípravek a účinná látka
Mandelinka STOP – spinosad
Karate ZEON technologií 5 CS – ml lambda-cyhalothrin
Mospilan 20 SP – acetamiprid
Ochrana brambor přírodní cestou
Mnoho zahrádkářů si zakládá na ekologickém pěstování plodin a nechtějí proto při hubení různých škůdců používat chemické prostředky. Pokud patříte do této skupiny i Vy určitě Vás potěší, že mandelinku můžete zničit i bez použití chemie. Boj s ní však musí začít již brzy na jaře!
Sláma
Jedním z přírodních odzkoušených způsobů, jak bojovat s mandelinkou, je například nastlání slámy mezi řádky mladých rostlin. Slámu nastelte do výšky 6 – 10 cm, aby zabránila pohybu přezimovaných jedinců. Jako přidanou hodnotu tohoto „ošetření“ jistě oceníte eliminaci růstu plevele, zadržování vláhy v půdě, ochranu půdy před přímým slunečním zářením a větrem a současně rozkládající sláma obohatí půdu o důležité živiny jako je dusík, fosfor a draslík.
Dřevěný popel
Další účinnou metodou, jak zabránit šíření brouka, je použití popela. Nasypte ho na zelené části rostliny a na zem vždy ráno a po dešti. Použít také můžete postřik, kdy 100 g prášku smícháte s 10 l vody. Rostliny ošetřujte 1 – 2 krát za 2 týdny. Po odkvetení stačí jedenkrát do měsíce.
Kopřivový výluh
Přírodní ochranu brambor představují zákvasy a jíchy. Pokud máte u zahrady kopřivy, využijte jejich sílu naplno a vyrobte si z nich postřik. Do desetilitrového kýble jich dejte co nejvíce a zalijte je vodou. Za cca 5 – 7 dní výluh přeceďte a nalijte do rozprašovače. Tento postřik je účinný především proti čerstvě vylíhnutým larvám.
Bylinky
Zkušení zahrádkáři také doporučují Bylinky proti mandelinkám. Mandelinka nesnáší některé druhy rostlin díky jejich vůni, k takovým rostlinám patří kopr, tymián, šalvěj nebo máta peprná a křenu se prý vyhýbá obloukem.
Letničky
Vyzkoušet můžete také starý recept francouzských zemědělců. Okolo bramborového políčka vysejte pás letničky Escholtzia (sluncovka kalifornská) a i uvnitř rozhoďte pár semen. Na mandelinku prý tato rostlina působí odpudivě a spolehlivě. Bramborové pole ochrání, i když je okolí napadeno škůdcem.
Postřiky schválené pro použití v ekologickém zemědělství
Další možností je zvolit některý z prostředků pro ochranu rostlin, které jsou schválené pro použití v ekologickém zemědělství a tedy i v certifikovaných přírodních zahradách. Proti mandelince lze použít Mandelinka STOP obsahující účinnou látku spinosad, která byla získána fermentační činností užitečných bakterií, jedná se tedy o ryze přírodní produkt.
