Taková otázka se objevuje velice často. Zahrádkáři však žádnou hlínu na své zahrádce nemají. Na zahrádce máme půdu nebo zem, jak se zahradní půda nazývá. Hlína je třeba cihlářská, hrnčířská, kamnářská nebo keramická. Slovo hlína se používá u zahradních nebo jinak obdělávaných ploch, pokud chceme označit fyzikální složení půdy.
Jaké máme druhy půdy?
- jílovité – těžké půdy
- hlinité – středně těžké půdy
- písčité – lehké půdy
Kromě těchto tří hlavních půdních druhů máme ještě přechodové jílovitohlinité a hlinitopísčité.
Jak zjišťujeme druh půdy?
Nahrubo můžeme rozlišit hlavní půdní druhy hmatem. Vezmeme trochu půdy mezi ukazováček a palec a zvolna ji roztíráme. Jílovitá půda je hladká, hlinitá je hrubší a písčitá je zrnitá. Druhým způsobem je tvárlivost. Při zmáčknutí vlhké půdy v ruce máme u jílovité půdy jasný a hladký otisk, u hlinité půdy je otisk méně jasný a u písčité hlíny se po zmáčknutí půda opět rozpadá.
Proč zjišťovat jakou máme půdu?
Zjištění druhu půdy je velmi důležité. Podle druhu půdy provádíme zpracování, hnojení a vybíráme vhodné odrůdy pro pěstování rostlin.
Jílovité těžké půdy
Těžké půdy špatně přijímají a propouští vodu. Při vydatných deštích hlína rozbředne a při delším suchu hlína tvrdne. Při zpracování těžkých půd se vylamují hroudy. Jílovitá půda se těžko zpracovává. Jílovitou půdu musíme často kypřit. Doporučujeme na zahrádce těžkou půdu vylepšit přidáním písku, popela, nebo rašeliny.
Hlinité středně těžké půdy
Ideální varianta propěstování. Propouští vodu a vzduch a dobře se zpracovává. Tyto vlastnosti půdy jsou vhodné pro většinu rostlin.
Písčité lehké půdy
Písčitá půda velmi snadno propouští vodu a je příliš vzdušná. Rostliny v ní trpí nedostatkem vláhy a živin, které voda splavuje do hlubších vrstev. Písčité půdy vylepšujeme kompostem nebo rašelinou.
