Na našem území Dušičky ve své podstatě vznikly z keltského svátku Samhain, který staří Keltové slavili v těchto dnech. Vnímali jej jako rozloučení s létem, poděkování přírodě za úrodu, která jim pomůže překonat zimu, konec roku, ale také jako čas, kdy se duše zemřelých mohou navrátit a navštívit živé a živí mají možnost navštívit říši zemřelých. I zapalování ohně, později svíček pochází z těchto dob. Oheň byl vždy vnímán jako očistný prvek a věřilo se, že pomůže zbloudilým duším najít cestu a zároveň ochrání živé před dušemi mrtvých. Dříve se v tento den také peklo speciální pečivo zvané „kosti svatých“, které se rozdávalo pocestným. A mezi pověry také patří, že v tento čas se duše alespoň na chvíli navracejí z Očistce, aby si oddechly od muk a z tohoto důvodu večer plnil hospodář lampu máslem místo olejem nebo petrolejem, aby si jím mohly tyto duše potírat popáleniny a rány.
Svátek zesnulých, Dušičky nebo Vzpomínkový den připadá na 2. listopad. Je to den, kdy lidé masově navštěvují hřbitovy, kde čistí a zdobí hroby svých zesnulých. V dnešní době se často klade důraz na to, jak nádherně je hrob vyzdoben, jak velký a bohatý je věnec nebo jak okázalá je květina, kterou na hrob položili. Ale Dušičky nejsou o pompéznosti. Jsou o úctě, památce a pokoře. Je to chvíle, kdy bychom se měli zastavit, a vzpomenout si na lidi, kteří nás formovali a byli s námi, na předky, kteří položili základy našemu životu. Nejde o to, mít nejkrásnější hrob. Jde o to, vzpomenout a projevit úctu.
Nejčastěji používanou květinou pro tohle období je chryzantéma, které se také lidově říká listopadka, či dušička. Symbolizuje ochranu proti zlu a zlým duchům. Při výběru květin vždy volte květiny živé. Ty symbolizují víru, že život po smrti nekončí. Pokud zvolíte věnec, tak ten symbolizuje zase nekonečný vesmír a naději na další život. Věnce na hrob by se měli vyrábět ručně a při výrobě vzpomínat na zemřelého, kterému je věnec určen. Můžete i jen nakoupit svíčky a třeba jen s malou soškou andílka jít na místo, kde spočívají ti, na které chcete vzpomenout.
Při přípravě ručně vytvořených věnců nebo svíček máme příležitost zastavit se a přemýšlet o našich předcích, děkovat jim a projevit jim úctu. Není to jen gesto, ale rituál, který nás spojuje s generacemi před námi a učí nás hodnotám, které bychom měli předávat dál. Smrt v naší kultuře často představuje tabu, ale Dušičky nám připomínají, že smrt je jen dalším krokem na naší životní cestě. Je to den, kdy smrt přestává být něčím, čeho se bojíme, a stává se něčím, co dává našemu životu kontext, hloubku a smysl.
Ačkoliv Dušičky mohou mít v různých kulturách různou podobu, v jádru jde vždy o to samé: o projev úcty k těm, kdo nás opustili, a o oslavu života ve všech jeho fázích. Dušičky nejsou jen svátkem smutku, jsou příležitostí k zamyšlení a k poděkování. Jsou svátkem, který nám umožňuje vidět smrt jako součást života, a život jako pokračující pouto mezi generacemi. Je to den, kdy pokora a úcta stojí nad okázalostí, a kdy si uvědomujeme, že naše životní cesta je spojena s těmi, kdo šli před námi.
